KUMBALU

Kumbalu hraje pestrý taneční etnobeat čerpající inspiraci z africké, arabské či balkánsko-židovské hudby. Kapela vystoupila např. na českých festivalech Trnkobraní, Febiofest, Dolnolhotský buben, Boskovice, Babylonfest, Kamenčák v Chomutově, dále na Slovensku na Skalických dnech, Stamoroměstských slavnostech v Žilině či na festivalech v polských Gliwicích a maďarském Visegrádu. Kumbalu se také objevili v pořadu Dobré ráno České televize.


Benji hraje na basovou kytaru od jara roku 2005, kdy kapela postrádala basáka a tak si pořídil nevěrnou kopii Fendra Jazz Bass a s vervou jemu vlastní se pustil do samostudia (která trvá a trvá a t...) hry na tento brblací nástroj. V současné době hraje na japonce Tune Bass Maniac a kombo Eden. Chtěl by být aspoň pětinově groovy jako jeho ikony Victor Wooten, Marcus Miller nebo z našich končin Frederik Janáček.

Po několikaletém drnkání na kytaru, které žádné velké úspěchy nepřineslo, se Eulál rozhodl zasednout za nástroj vetšího potenciálu – a to za bicí. Aby jeho hraní dostalo neochvějné základy a správný směr, prošel ročním kurzem u učitele a aktivního bubeníka Michala Jiráska. Další hudební zocelování probíhalo již díky samotné hráčské praxi v doprovodné kapele amatérského divadelního souboru SUUD, se kterým odehrál několik představení muzikálu Malý krámek hrůz. Jeho bubenické vzory jsou Chad Smith z RHCP či Bady Zbořil z J.A.R.

Cína je přírodní typ člověka nepostižený jakýmkoli hudebním vzděláním. Téměř všechny nástroje, na které hraje, si vyrábí vlastníma rukama. Jeho královským nástrojem je didgeridoo, jehož hru tříbil na několika kurzech světoznámého sólisty Ondřeje Smeykala. Nejraději poslouchá domorodou hudbu napříč všemi kontinenty.

Jura začal svoji muzikantskou cestu prošlapávat již v šesti letech, kdy ho přihlásili do houslí. Ač to ze začátku moc nevypadalo, do lidušky nakonec docházel dalších jedenáct let. Po absolvování dvou hudebních cyklů a pětiletém angažmá ve valašské cimbálovce ovšem uložil nástroj na pár let k ledu a jal se prozkoumávat hudební pole perkusní. Vznik kapely ovšem volal i po melodických nástrojích, a tak nezbylo než své šedesátileté housle opatřit snímačem a začít znovu hrát.

Saxofonista Havro si své začátky protrpěl v lidové škole umění, kde pod heslem veselé pískání - zdravé dýchání hrál po čtyři léta na zobcovou flétnu. Následně přesedlal na klarinet, u kterého vydržel další čtyři roky a hru na něj završil absolventským koncertem. Tímto se uzavírá hudební kapitola pod názvem LŠU. Následuje samostudium na kytaru, absolvování intenzivních djembe kurzů pod vedením Daniela Jaška a Broni Pavlíčka a 10 let hraní v salónním orchestru na tenor. Do kapely Kumbalu přišel Havro ke konci roku 2005 a hraje převážně na saxofony. Příležitostně také zpívá, hraje na djembe i kytaru, tak jak si to různorodý repertoir kapely žádá. Závěrem uvádím přehled jeho oblíbených saxofonistů, mezi jehož výčtem nesmí chybět Stan Getz, Manu Dibango a Béla Ágoston.